Ve věku 41 let, 7 měsíců a 1 den se stal náš kapitán a matador týmu Tomáš Hübschman nejstarším střelcem v historii samostatné české ligy. Povedenou trefou zařídil remízu 1:1 v dohrávaném utkání se Slováckem.
Tomáši, pěkným gólem ses zapsal do historie a jsi konečně nejstarším střelcem historie samostatné české ligy.
Z jedné stránky jsem samozřejmě rád. Ale z druhé, úplně nevím, jestli to je nějaká dobrá vizitka. Samozřejmě to bude i něco stát, což pro mě není nic dobrého (úsměv). Ale zase každého ocenění je potřeba si vážit. Já si radši vážím těch týmových než individuálních. Jsem rád, že nám ten gól přinesl alespoň bod. Druhý poločas byl od nás trochu zlepšenej, ale měli jsme ještě víc přidat, abychom ten zápas dokázali i otočit.
Z tribuny to vypadalo, že ses po gólu ani příliš neradoval.
Měl jsem samozřejmě radost, ale šetřil jsem síly. Nebudu tady přece běhat kolečka (smích). Jsem rád, že to někdy vůbec vydejchám. Žádné velké oslavy tedy. Zase nejsem žádnej velkej střelec, abych vymýšlel na každý zápas nějakou jinou oslavu. Mně to stačí jenom takhle, ale vnitřně jsem byl spokojenej, že jsme vyrovnali hned na začátku druhé půle. Věřil jsem pak, že v tom tlaku budeme pokračovat a dokážeme ten zápas zlomit ještě na svojí stranu. To se bohužel nepovedlo, ale to je fotbal.
Prosadit ses mohl už v prvním poločase úžasnou ranou do břevna.
Hlavně jsem v té situaci nechtěl brejk. Snažil jsem se proto trefit balón a bránu. Z takovýchto těžkých pozic je to vždycky ošemetné. Jednou z deseti se to povede a devětkrát to letí někam na tribunu a lidí pískají nebo se smějí. Teď to vyšlo, i když ne gólově, ale je to spíš situace, v které já spíš koukám na to, aby to nebyl brejk. Třeba minulý zápas to Honza Chramosta dokázal proměnit, také to měl těžký balon po rohu a on to trefil za háčky a tam nám to přineslo tři body a vítězství s Pardubicemi.
Máš představu kolik tě bude rekordní zápis do statistik stát?
Vzhledem k tomu, že jsem pokladník, tak to nebude tak těžké (smích). Budu mít ale proti sobě určitě silnej parlament kluků. Něco to stát bude, ale určitě nebudu říkat nějaké částky.
Dvakrát ti střelecký zápis nevyšel ať už z různých důvodů. Měl jsi to v hlavě?
Neměl, šlo to úplně mimo mě.
Bod po tom průběhu zápasu berete?
Asi musíme. Průběh byl takový, že první půle nebyla z naší strany nic moc a oni vedli. V druhé půli přišlo zlepšení, měli jsme tam nějaké možnosti. Třeba Polidar to táhl Sejkem, možná mu mohl nahrávat, ale to asi uvidíme lépe na videu. Tři minuty před koncem nám Reinberk trefil břevno, kdy to Hany (brankář Hanuš) výborně vyškrábl. Ani nevím, jak to tam dokázal dostat z brány a tím nás vlastně zachránil. Po tom závěru asi bod brát musíme.
V posledních týdnech se týmu daří. Čím to?
Nechci říkat, že jsme předtím měli smůlu. Na podzim nás brzdily vyloučení a oslabení. Nebyla ani úplně ustálená sestava, teď už se to ustálilo a začaly nám vycházet věci, které nám na podzim nevycházely. Jednoznačně je to ale v disciplíně, byli jsme často vylučovaní. Teď už dokážeme i zápasy otáčet za nepříznivého stavu, jak tomu bylo v Hradci nebo Brně. I tím nám narůstá sebevědomí a vytváříme si šance. Někdy je dokážeme proměnit, bohužel dneska je z toho jenom remíza, kterou ale musíme brát.
Teď už tušíš, jak se třeba cítí Jarda Jágr?
(smích) No to mám ještě co dělat. Jarda je neskutečnej v jeho letech. Sám cítím, jak to někdy bolí u mě a to jsem někde o deset let nebo o kolik mladší. Chápu, jak to asi musí bolet jeho.
Hostující brankář Nguyen po zápase říkal, že většinu svých gólů dáváš právě jemu.
(úsměv) Je pravda, že když byl v Liberci, tak jsem mu dal gól. Na Slovácku taky a dnes znova. Celkem tedy tři a to těch gólů moc nemám. Takže skoro polovinu jsem dal jemu! Bavili jsme se o tom a smáli se tomu. Je to asi nějaké štěstí.
Jan Bendl
