Od 7. května čekali jablonečtí fotbalisté na vítězství a dočkali se ho v neděli po výhře 3:0 nad Hradcem Králové. Stoper Jakub Martinec přispěl k výhře nad svým mateřským klubem gólem i výborným výkonem.
Jak moc se vám ulevilo po první výhře v sezoně?
Samozřejmě, že ulevilo. Je to první výhra v sezoně, na kterou jsme čekali dlouho. Doufám, že to teď zas nebude čekání na delší dobu. Chceme to nastartovat, tak aby výhry přicházely čím dál víc. Je pro nás důležité, odpíchnout se od toho druhého poločasu. Dneska tam byl obrovský týmový duch a touha po vítězství byla taky veliká. Věřím a doufám, že tomu tak bude i v dalších zápasech.
Tvoji branku si neslavil, protože jsi dres Hradce Králové oblékal, je to tak?
Jasně. Protože Hradec beru tak nějak jako svůj mateřský klub. Myslím si, že to je taková úcta k tomu klubu. Většinou to tak bývá, když jdete z nějakého klubu, že mu pak dáte gól. Věděl jsem už dopředu, že ten gól nebudu slavit. Ale přiznám se, že jsem dnes nějak cítil, že bych ten gól mohl dát.
Krátce po tvé vstřelené brance si musel být ošetřován. Co se tam přesně stalo?
Když jsme dali gól, vzniklo tam takové kolečko. Přiběhl tam Joshua (Akpujde) a sestřelil nás s Chramem (Chramosta) oba dva! Byli jsme s Chramem blízko hlavami, a tak jsme se trefili. Bohužel, Chram to odnesl nosem a já jak Harry Potter (smích). Když už jsem ten gól nechtěl slavit, chtěl jsem jen, abychom se objali, ale Joshua to trochu přehnal a vlítnul tam mezi nás (úsměv).
Budeš muset po dnešním zápase sáhnout hluboko do peněženky? Poprvé jsme konečně vyhráli a navíc si vstřelil jednu z branek.
Jestli to bude drahé pro mě do kabiny, to musí říct Tomáš (Hübschman). Hlavně jsem rád, že jsme to dneska zvládli. Věřím hlavně, že to teď nějak nastartujeme. Chceme ve středu postoupit v poháru a před reprezentační pauzou nás ještě čeká poslední zápas na Slovácku. Pojedeme tam s tím, že budeme chtít vyhrát. Z okolí Hradce nás je v kabině víc, máme Malinu, Hanyho, možná bychom nějaké chlebíčky mohli do kabiny dát. Ale asi až v repre pauze, teď už ve středu hrajeme.
Předvedl si sebevědomý výkon, cítil si se na hřišti tak dobře?
První zápas s Bohemkou se mi nepovedl, ale poslední duely se cítím opravdu dobře. Chtěl jsem být sebevědomý. Myslím si, že poslední tři zápasy z mé strany nebyly tak špatné. Chci týmu pomoci v těch atributech, v kterých jsem silný. V osobních soubojích si myslím, že můžu týmu hodně pomoci. Stejně tak jako při gólech, kdy si dokážu balon najít. Snad tohle nebyl můj poslední gól. Sebevědomí bylo znát, ono když vedete nebo dáte branku, hned je to lepší.
Po delší době zazněl jabloneckou kabinou vítězný pokřik. Kdo se chopil taktovky, když už v kabině není odchovanec Vojta Kubista?
Hlavně když jsme s fanoušky slavili výhru, tak jsem zapomněl, že děláme mexickou vlnu. Už jsem chtěl jít do kabin, přeci jen jsme dlouho nevyhráli (smích). V kabině teď vzal tu roli na sebe Hany (brankář Hanuš). Bylo tomu tak už v minulosti, když byl Vojta (Kubista) zraněnej, tak to za něj bral taky Hany. Teď tedy předkřikuje Hany.
Delší dobu vám teď bude chybět kapitán Tomáš Hübschman, který v Teplicích utrpěl poranění ruky.
Je to pro nás velká ztráta. Je to kapitán a osobnost Jablonce. Jak v kabině, tak na hřišti teď bude chybět. Doufejme, že se nám vrátí v co nejbližší době a bude nám moci zase pomáhat.
Jan Bendl
