Nečekanou porážku v prvním kole nadstavby o záchranu přišel mezi novináře po zápase s Pardubicemi rozebrat záložník Tomáš Malínský, který se ocitl ve dvou šancích.
Tomáši, jak by si obecně zhodnotil naše vystoupení s Pardubicemi?
Poměrně dobře jsme do zápasu vstoupili, měli jsme tam nějaké náznaky, bohužel finále se nám nedaří už dlouhodobě řešit. Pak jako vždycky, soupeř se nám ocitne v poměrně dobré příležitosti, tam to pro nás naštěstí ještě gólem neskončilo. Druhý poločas už dost ovlivnila ta červená karta, Pardubice už si pak ten zápas pohlídaly a vyústilo to v jejich vedoucí branku. My jsme tam ke konci měli nějaké slušné závary, ale nic jsme tam nedotlačili a 0:1 prohráli.
Jsou ty zápasy čím dál víc i o nervozitě?
Nevím jestli o nervozitě. Spíš je to o kvalitě jednotlivců, kteří se v té dané situaci ocitnou. Ono to také není sranda na tom hřišti, když člověk vede třicet metrů balón a furt musí koukat, aby ho měl pod kontrolou.
Sám si měl v průběhu zápasu dvě dobré příležitosti.
V té první jsem měl jít asi hned sám jeden na jednoho a zkusit jít před toho hráče. A v druhé, kdy jsem vyplaval sám na zadní tyči, šel brankář Markovič proti mně, chtěl jsem to zkusit přes něj, skočilo mi to a dopadlo to tak jak dopadlo. Chce to asi víc klidu a víc chtít.
Co se vám teď honí hlavou.
Teče nám do bot. Mám to v hlavě, ale honí se mi tam nějaké černé scénáře. Říkali jsme si, máme pět kol. Jenže teď už máme jen čtyři. Musíme prostě zabrat, nic jiného nám nezbývá, jestli nechceme hrát baráž.
Jakub Považanec v Ostravě říkal, že v nadstavbě to bude o srdíčku. Viděl si ho dnes u našeho týmu?
Nebudu mluvit za ostatní. Všichni jsme chtěli v tom zápase odvést maximum. V kabině jsem před zápasem viděl, že to zvládneme. Bohužel přišla ta červená karta, tam jsme se nějak nedomluvili, balon se tam poodrážel a bylo to. Ono, když někdy hráč až moc chce, tak to může být kontraproduktivní.
Klesli jsme už na patnáctou, tedy barážovou pozici a zbývají už jen čtyři duely.
Je to katastrofální. Kdyby mi někdo řekl před sezonou, že budeme hrát o záchranu a budeme dokonce na patnáctém místě, nikdo by tomu asi nevěřil. Bohužel, takový fotbal někdy je. Pořád jsou však ty čtyři kola a můžeme se z toho dostat. Nikdo nechce hrát baráž.
Jak to teď vypadá v kabině?
Je tam ticho. Každý si uvědomuje vážnost situace. Je potřeba s tím něco udělat, v tréninku odvádět maximum a přenést to pak na hřiště. Chybí nám taková ta lehkost, měli bychom se ve více lidech tlačit do vápna soupeře, tak aby to vedlo k brankám. Když to vezmu obecně, za celou sezonu jsme vstřelili strašně málo branek, a to vypovídá o situaci, v které teď jsme.
Týden co týden se opakuje, že v dalším zápase to už přijde. Nepřijde ti to jako kolovrátek?
Trápí nás to, nevím o nikom, koho by to netrápilo. Ale co si máte říkat. Když ty zápasy nezvládáš, tak si automaticky říkáte, další zápas už zvládneme. Do všech jdeme s tím, že to už dáme, ale bohužel nám to nejde. Nevím, co se musí stát. Situace to není dobrá pro nás i pro naše fanoušky. Ale pořád ta situace jde ještě zachránit.
Jan Bendl
