Fotbalisté Jablonce mají na tureckém herním soustředění za sebou první přípravný zápas. Přinášíme vám třetí den očima klubového lékaře Libora Hanuše.
Je pátek 8.2. Jsme tu tedy třetí den.
Na tréninky dojíždíme autobusem do stejného sportovního centra jako tomu bylo vloni i předloni. Projíždíme vesničkou, kde se proti předešlým letům vůbec nic nezměnilo. O absolutním a nepřestavitelném nepořádku jsem psal v předešlých letech. Stejně tak o zevlujících Turcích mužského pohlaví, kteří vysedávají zejména v místním pohostinství. Z čeho je hospodský živ je předmětem mnoha našich úvah, protože za těch již desítky jízd kolem jsme málokdy spatřili, že by měl někdo na stole něco k občerstvení. Třeba dnes tam neměl nikdo nic. A to bylo plno. Sedí, čtou noviny, nebo hrající to jejich hru s kameny nebo jen tak koukají do nekonečna.
Tam, kde trénujeme, je skutečně kvalitní pažit. 4 hřiště s tímto super trávníkem mají však jednu nevýhodu. Za oběma stranami, kde jsou branky, jsou bažiny (zřejmě tam pěstují rýži).
Když mají hráči střelbu a někdy i během hry se dosti často stává, že vystřelený míč přelétne ochrannou síť a v téhle bažině uvízne. Zrovna včera jich tam skončilo osm.
Pak si autoři úspěšných bahenních pokusů stříhají, kdo půjde lovit. Kustod Aleš Češek má s sebou pár holínek, který si rybář (ten co prohrál střiž bu) oblékne a jde se brodit.Včera i dnes byl tím šťastným sběračem Tomáš Čížek. Viz fota u článků.
Co se týče přestřelených míčů přes ochrannou síť, pak mám jednu příhodu ještě z dob, kdy vůdcoval v Jablonci František Komňacký.
Volal na mne "doktore, máš tam míč". Myslel ten zakopnutý do křovisek za brankou ( bylo to na Kypru, kde bažiny nebyly, ale ona křoviska).
Já říkal: "nemám, ten není můj". A pak jsem se ho zeptal., zda hráči vůbec vědí, že mají střílet do brány (mezi tyče). Zda jim to jako trenér vůbec řekl. Že procent míčů, které skončily v síti, je tak deset. Že to podle mě hráči nevědí. Kdyby to totiž věděli, tak střílejí do brány a pro žádné míče se chodit nemusí. Franta už dál nic neříkal, odešel ode mne a já mohl pokračovat v četbě biografie Stalina, sedíc na své milované kyperské stoličce.
Počasí se včera umoudřilo a vysvitlo lehce i sluníčko. Takže předpovídaný liják se nedostavil. I na dnešek meteorologové slibovali velké spady deště. Na dopoledním tréninku sice nepršelo, ale dorazila vichřice. Seděl jsem na lavičce na střídačce a četl si Vieweghovu Mafii v Praze.
Brankáři si zkoušeli dlouhé přesné výkopy. Bylo to po větru, který bohužel fučel směrem od nich na střídačku. Jeden přesně mířený výkop jsem stačil odrazit pěstí, když jsem měl intuitivní štěstí, že jsem zrovna v tu dobu odtrhl zrak od knihy a zahleděl se směrem k trénujícím goalkeeperům.
Další z přesných pokusů skončil na plexisklu budky střídačky. V tu dobu jsem se věnoval pouze čtení. Po chvíli se naštěstí branaři věnovali věnovat jiným činnostem, takže jsem nemusel použít svého připojištění na léčebné výlohy.
Od 17.30 místního času jsme hráli s Nižním Novgorodem 1:1.
V prvním poločase nastoupil soupeř v nejsilnější sestavě. Z utkání ruské ligy, ve kterém porazili Lokomotiv Moskva, hrálo 8 hráčů.
Hráli pohyblivý fotbal s dlouhými pasy za obranu, po kterých šli buď sami na brankáře, nebo byl ofsajd. Právě z takovéto akce dal hráč číslo 27 Sapogov na 1:0. Pak šel ještě jednou sám na naší branku, Annes Haurdič jej stáhl za dres, místo červené karty obdržel žlutou. Sapogonovovi se to zdálo málo. Trest chtěl dorovnat pěstí. Zůstalo však naštěstí jen u náznaku.
Hned, jakmile začal zápas, se k vichru přidával i déšť. Ten se vystupňoval v průtrž mračen. O přestávce se přidaly kroupy, hromy a blesky.
Rozhodčí zkušeně utekli do kabin a nás nechali 15 minut moknout. Se začátkem 2.poločasu se počasí přece jenom umoudřilo, takže se zápal dohrál. Na 1:1 vyrovnal ranou zpoza šestnácky Anes Haurdič. Na druhý poločas soupeř většinu hráčů z 1.poločasu vystřídal.
Z hráčů Novgorodu mne upoutal Baganov, který byl černé pleti. Nějak mi to nesouhlasilo. Vymysleli jsme řadu variant. Asi nejpravděpodobnější je to, že na nějakou posilu z Afriky natáhli dres Baganova. Byli tam však též názory, že Baganov byl vývozce revoluce do Afriky a domů do vlasti si přivezl ženu z této destinace. Jsou ale další varianty.
Třetím hráčem, co mne zaujal, byla třináctka. Jmenuje se Gudriašov. Pavel Horváth je proti němu tintítko. Na plac vyběhl tlouštík s bříškem. Já se zprvu domníval, že nechali zahrát někoho z výboráků. Byl jsem ale ujištěn, že je to nejslavnější hráč soupeře. S míčem skutečně uměl a i nožičky dovedl rozkmitat do docela vysoké frekvence.
O utkání se asi dovíte více z oficiálních zdrojů.
Zítra hrajeme od 19.45 zdejšího času se Steaou Bukurešť. Prý je to kvůli televizi. Asi si to budete moci nalézd na satelitu nebo na internetu.
Jan Bendl
