Smutná zpráva zasáhla jablonecký fotbal v neděli 24. listopadu. Ve věku 77 dnes odešel Vlastimil Cakl, muž s fotbalovým srdcem, dlouholetý spolupracovník a milovník našeho fotbalového klubu.
Byl vychovatelem, do Jablonce přivedl krom jiného i našeho majitele Miroslava Peltu. Miloval naše město, zapojoval se i do jeho politického života. Patřil k zakládajícím členům OF i ODS v Jablonci nad Nisou. Byl to velký patriot a srdcař. Miloval fotbal a především ten jablonecký.
V našem fotbalovém klubu pracoval na úseku mládeže, s ligovým týmem najezdil za řadu let desetitisíce kilometrů, aby předával do tiskovin i na klubový web čerstvé rozhovory s hráči a funkcionáři nejen po skončených zápasech. Podílel se na tvorbě zápasových bulletinů Jablonecký gól. Ve městě tvořil a spravoval vývěsku FK Jablonec.
Více o Vlastimilu Caklovi v příspěvku Jaroslava Hrabáka
Vlastík Cakl provázel můj fotbalový život po všechna ta léta, kdy mě jablonecký fotbal přilákal. Prožil jsem s ním řadu skvělých fotbalových zážitků. Pamatuji, jak mi jako vychovatel v libereckém učilišti, které bylo nad hřiště U Nisy v Liberci, často volal. „Jardo, mám tu nějakýho Čurdu, je ze Semil a už se kolem něj motá Liberec, přijeď honem!"
Díky Vlastovi pak hodně hráčů obléklo jablonecký dres, třeba i klubový prezident Mirek Pelta. Dlouhá léta psal komentáře do fotbalové skříňky, která byla svého času hned vedle Corsa a „zeď nářků“, jak se jí přezdívalo, dokázala přilákat i davy. Jabloneckým fotbalem žil a to doslova, málokterý zápas vynechal a často jezdil i na hřiště soupeřů. Nezapomenu na jeho tiskovky, kdy dokázal „pozlobit“ fotbalovou vrchnost, hlavně trenéry. Nezapomenu jeho telefonáty. Před fotbalem „instrukce“, po fotbale „hodnocení“. Občas jsme se neshodli, ale o to víc jsem ho respektoval. I proto, že i v civilním životě jsme najeli na stejnou krevní skupinu a mnoho našich názorů se prostě potkalo. Vlastík byl vážně nemocný a jeho účast na našich pondělních setkáních, která začala před mnoha léty u Luboše Šrejmy ve Mšeně, byla řidší a řidší.
Vlastík bojoval s nemocí se stejným nasazením, jako jeho milovaný tým na Střelnici, ale tentokrát už jeho síly nestačily. Pro někoho Vlastík, pro jiného pan Cakl, ale pro všechny především skvělý člověk, který měl fotbalové srdce.
Budeme vzpomínat, hodně vzpomínat, budeš nám na tribuně hodně chybět, ale nejen na tribuně.
Čest jeho památce !
Jan Bendl a Jaroslav Hrabák
