Kapitán našich fotbalistů Tomáš Hübschman byl ve 42 letech paradoxně nejnebezpečnějším hráčem v nedělním zápase v Olomouci. Jeho branka neplatila pro ofsajd a povedenou střelu z dálky mu vyškrábl brankář Stoppen na roh.
Tomáši, nezvládli jsme zápas proti oslabenému soupeři.
V době jedenáct na jedenáct to byl vyrovnaný zápas. Chtěli jsme začít více zezadu, hrát dobře do defenzívy a počkat na nějaké brejky. Vyloučení nám mělo pomoct, bohužel se tak ale nestalo.
Proč?
Začali jsme hrát hrozně netrpělivě. Nedokázali jsme využít převahy jednoho hráče na hřišti. Bylo to takové nahoru dolů, což jsme nechtěli. O půli jsme si něco řekli, ale ani pak tam nebylo to, co jsme chtěli hrát. Naopak místo toho, abychom byli nebezpeční pro branku soupeře, tak jsme v některých momentech spíš byli nebezpeční pro svoji bránu. Bohužel, z nějaké nedůslednosti, nedoražení hráče a ztráty balonu po autovém vhazování jsme dostali branku a už na ní bohužel nedokázali zareagovat.
Často jsi na hřišti musel zvednout hlas.
Někdy to až hlava nebere. Spíš jsem se snažil ale podpořit spoluhráče a zklidnit to. Situace ve které jsme, samozřejmě není jednoduchá a každej na ní nějak reaguje a chce tomu pomoct. Někdy z přemíry snahy pramení ta netrpělivost, zbrklost a někdy i problémem třeba s kontrolou míče. Ve finální fázi ve druhém poločase jsme podle mě měli obrovský problém s centrovanými míči v útočné fázi. Spousta balonů přelétávala na zadní tyč a nebylo z toho vůbec nic. Nechci říct, že to je nekvalita, ale v tom rozpoložení to vyústilo v toto.
Dvakrát jsi byl blízko gólu. Co tě mrzí víc, neplatný gól pro ofsajd nebo střela, kterou olomoucký brankář skvěle vyškrábl na roh?
Určitě ten ofsajd. Asi jsem si to měl více pohlídat, ale by jsem hodně před přední tyčí a moc jsem za sebe neviděl. Nečekal jsem, že budu poslední hráč k bráně. Čekal jsem, že tam bude ještě někdo na zadní tyči, nebo že vprostřed budou zónaři níž než já. Tento moment mrzí asi víc, protože ten se dal ovlivnit. U té střely to už bylo o tom, jestli to ten brankář chytne nebo ne.
I v pokročilém věku jsi patřil k nejlepším v našem dresu. Jsi rád?
Takto na to nekoukám. Kariéru už mám docela dlouhou a nikdy jsem nekoukal na svoje osobní výkony a ocenění. Upřednostňuji týmový výkon a výsledek a ten je špatný. Nic mě z tohoto zápasu netěší.
Po dnešku je jasné, že potřetí v řadě budeme hrát v nadstavbě skupinu o záchranu.
Kluci, kteří to už zažili v minulých letech tak vědí, co nás čeká. Není to nic jednoduchého. Nechci snižovat boj o titul, ale bojovat nahoře o umístění je snazší, než hrát dole o život s nožem na krku každý zápas. Tyto zápasy jsou o jedné chybě a bývají hodně nervózní. Nikdo to nehraje úplně moc s radostí.
Frustrace je veliká?
Panuje u nás nespokojenost na všech úrovních. U hráčů, realizačního týmu, fanoušků. Představovali jsme si to jinak. Fanoušci si k tomu taky dnes řekli své. My je samozřejmě respektujeme a chápeme. Štve nás to úplně stejně. My to na hřišti můžeme ovlivnit, oni v hledišti moc ne.
Jaro jsme začali dobře, jenže poté přišly zranění, disciplinární prohřešky a série čtyři porážek v řadě. Kde vidíš hlavní příčinu jarního propadu?
Je tam víc atributů proč. Tyhle všechny jsou jedny z hlavních. Ale proto máme tak široký kádr, aby když je někdo vykartovanej nebo zraněnej, je nahradil další. Žádný z těch posledních čtyřech zápasů nebyl jednoduchý. Musíme se opřít sami o sebe. Zdraví hráči budou muset udělat na hřišti všechno pro to, abychom se vyhnuli přímému boji o sestup nebo baráži.
Od čeho se odpíchnout?
Musíme si říct a ukázat, co bylo špatně. Určitě najdeme i něco, na čem by se dalo stavět. Sami víme, že nám nikdo nepomůže, že si z toho musíme pomoct sami. Čeká nás nejdůležitější část sezony a musíme se z toho nějak sebrat. Rozhodující část máme před sebou.
Jan Bendl
