S nelehkým srdcem opouští po šesti a půl letech záložník Jakub Považanec Jablonec. V závěrečném rozhovoru vzpomíná na slavné zápasy, góly, spoluhráče a události, díky kterým si utvořil na severu Čech pouto.
Jakub Považanec v Jablonci ukončil po dohodě s majitelem klubu smlouvu a vydal se zpět na Slovensko, kde se připojil jako volný hráč k MFK Dukla Banská Bystrica. Právě z rodné Banské Bystrice se před lety vydal do české ligy do Dukly Praha, pak do Jablonce nad Nisou. V zelenobílém dresu si Jakub Považanec připsal 200 ligových startů, ve kterých vstřelil 14 branek. Některé z nich doslova nezapomenutelné. Prosadil se také v soutěžích UEFA, kde vstřelil v 18 startech 2 góly. Dva góly za Jablonec si připsal také v národním poháru. Jakub Považanec byl u největších novodobých úspěchů Jablonce, získal s týmem dvakrát bronz v lize a dvakrát byl čtvrtý. Výrazně se podepsal pod dvě účasti v základních skupinách soutěží UEFA.
Děkujeme za krásné roky v Jablonci, Jakube! Hodně štěstí do další kariéry!
Jakube, jak bys zhodnotil šest a půl let v Jablonci?
Za mě bych těch skoro sedm let hodnotil úspěšně. Asi jsem byl při největších úspěších klubu. Dvakrát jsme za tu dobu hráli dokonce skupinu evropského poháru. Asi jen čtyři hráči hráli obě skupiny. Bylo to pěkné období, ale poslední dva roky nám i mně moc nevyšly. Ale v součtu bych to přesto hodnotil pozitivně. Dvakrát jsme byli třetí, dvakrát čtvrtí. Byly to krásné časy a já na ně budu vzpomínat jen v dobrém. Hlavně pak na evropské poháry, protože to je něco úplně jiného než liga. Našel jsem v Jablonci hodně přátel a kamarádů. Nyní se mi odchází těžko, ale takový je fotbalový život.
Když jsi v lednu 2017 přicházel do Jablonce z Dukly, určitě jsi měl od nového angažmá nějaké očekávání. Naplnila se?
Když jsem přicházel z Dukly, chtěl jsem se posunout. Ale zas tak velká očekávání jsem neměl. Byl to pro mě posun v kariéře. Dopadlo to asi nad očekávání, nečekal jsem, že budeme hrát evropské poháry. Někdy nám chybělo fakt málo a mohli jsme být ještě lepší. Ty třetí a čtvrtá místa, to byly fakt krásné jízdy. Samozřejmě, na poslední dva roky bych nejradši zapomenul. Výsledkově ani herně se nám nedařilo, ale to je prostě fotbal. Teď věřím, že se mužstvu začne dařit. Možná tím impulsem bude právě to, že já odcházím. Doufám, že to Jablonec znovu nastartuje. Budu mu fandit a sledovat ho.
Nejen po fotbalové stránce jsi v Jablonci zažil významné momenty. Zmiňme třeba zásnuby, svatbu, narození syna. I tím se ti vryl pod kůži?
Přesně tak, zažil jsem tu významné momenty života. Navždy bude mít syn v rodném listě napsané rodné město Jablonec nad Nisou. I proto opakuji, že se mi odchází těžko.
Už jsi vzpomínal na skupinové fáze Evropské a Konferenční ligy. Přinesla tato konfrontace něco hráčům, které tyto soutěže okusili?
Určitě zkušenosti. Třeba jen ty zápasy venku, když vzpomenu na zápas na Celticu, kde byl vyprodaný stadion. To jsou zážitky, které se někomu třeba za celou kariéru nepodaří. Ani předkola nebyla jednoduchá, když jsme nezvládli zápas s Pjunikem, už jsme pak žádnou opravu neměli. Za to v lize, v dlouhodobé soutěži, máš opravu možnou. Byly to krásné zápasy. Škoda, že v některých jsme toho nedosáhli více. Do skupin jsme šli většinou jakou outsideři a myslím, že jsme ty soupeře docela překvapili. Ty týmy určitě nečekaly, že malé městečko Jablonec bude konkurovat třeba Dynamu Kyjev, Astaně nebo Alkmaaru. Byly to všechno zážitky a já věřím, že se týmu ještě povede se tam znovu dostat.
Některým hráčům zviditelnění na evropské scéně přineslo i zajímavé přestupy.
Pro hráče je to další zvýšená motivace. Na evropské zápasy chodí více trenérů, manažerů a skautů. Osobně jsem šel do těchto zápasů s tím, že chci hrát dobře. Ale nešel jsem do toho, že se chci prodat, chtěl jsem si to užít. Spousta hráčů se z Jablonce po těchto zápasech prodala. Pro hráče by to měla být určitě zvýšená motivace. Možná bych řekl, že Evropskou ligu jsem si užil o trochu víc, protože to bylo pro mě i pro Jablonec něco úplně nového, bylo to poprvé. U Konferenční ligy jsme pak už věděli, do čeho jdeme. Tam jsem si myslel, že to bude lehčí, ale nakonec to bylo ještě těžší než Evropská liga.
Vzpomeneš na nějaký gól v jabloneckém dresu, který ti utkvěl v paměti?
Gólů jsem moc nedával, ale prosadil jsem se v každé soutěži, kterou jsme hráli, i v té Evropě. Nejvíc asi budu vzpomínat na gól, který jsem vstřelil Slavii v Edenu. Bylo to předposlední kolo a my jsme museli vyhrát se Slavií. Otevíral jsem skóre v prvním poločase. Bylo to z nějakých třiceti metrů, ten gól nás vlastně odrazil do Evropy a byl hodně důležitý. Další mi utkvěl ve skupině Evropské ligy, tam se gól cení asi dvojnásob než v lize.
Fanouškům jistě utkvěl v paměti i tvůj ligový gól v Příbrami.
Ano. Když se budeme bavit o nejhezčím, tak to bude z přímého kopu v Příbrami.
Góly jsme probrali, vybaví se ti i nějaký top zápas, na které v zelenobílém dresu jen tak nezapomeneš?
Zápasů to bylo hodně, vybrat jeden je těžké. Asi ten zmiňovaný zápas na Slavii, kde jsem i skóroval.
Během sedmi sezon se okolo tebe protočila spousta spoluhráčů. Který z nich ti byl nejbližší?
Kabina tu byla vždy super. Já jsem ten typ, který nemá s nikým problém. Prošlo tu za tu dobu iks hráčů. Vypíchl bych asi tři, dva z nich už tu nejsou. Hodně jsem se sblížil s Hanym (Matějem Hanouskem), který teď hraje v Turecku. Doteď jsme spolu v kontaktu a píšeme si. Nebo třeba s Ivanem Schranzem. S těmito kluky jsme v kontaktu asi nejvíc, i s rodinami se setkáváme. Dál s Hybšou (Tomášem Hübschmanem), tyto hráče z toho kvanta bych vypíchl.
Na Střelnici jsi zažil i hodně trenérů. Byli hodně rozdílní?
Každý trenér je nějaký a každý má něco svého. Za Zdeňka Kluckého jsem to ani moc nevnímal, teprve jsem nasával atmosféru v klubu a jak to tu chodí. Trenér Rada tu vybudoval za těch čtyři a půl roku něco zajímavého. Byl stará škola a byl hodně impulsivní. Uměl ten kolektiv dát do kupy. Pak přišel David Horejš, to bylo oproti panu Radovi úplně něco jiného. To byl takový pan profesor fotbalu. Za něho jsme věděli, kde co. Byl náchylný na to, když někdo nestál, tam kde chtěl on. Také on uměl zakřičel, ale jeho taktika byla na velmi vysoké úrovni. Ještě dnes si myslím, že byla možná chyba ho odvolávat. Měl na to rok, myslím si, že už mu to začínalo fungovat. Navíc přišli noví hráči, kteří by do toho jeho systému zapadli ideálně. Jeho odvolání byla škoda, ale je to i naše vina, protože jsme v konci loňského ročníku nepředváděli optimální výkony. Pak přišel trenér Látal a s ním už jsem toho moc nezažil, takže ho ani nemůžu hodnotit.
Přišla letošní domácí premiéra na Střelnici a po debaklu se Spartou (1:5) se v médiích objevily nepravdivé informace o jakési hádce mezi tebou a trenérem Látalem.
My víme, jak to bylo. Já jsem vlastně ani s trenérem nemluvil. O poločase zápase se Spartou byl v kabině zvýšený hlas. Po zápase byl trenér ve své kanceláři. Takže jsme v žádném kontaktu ani nebyli. V neděli jsme měli ráno trénink a video, kde nám kouč ukázal chyby. Ani tam jsme spolu nemluvili. V pondělí jsem pak byl za majitelem, který mi řekl, jak to je a že trenér se mnou už nepočítá. No a v pondělí odpoledne jsem si v médiích přečetl, že jsem se pohádal s trenérem. Což samozřejmě není pravda. Všichni mi samozřejmě hned psali, co se stalo. Všem jsem odpovídal, že se nestalo nic. Byly to jen takové dezinformace, které se pak uváděly na pravou míru.
Dál jsi byl ale s týmem, trénoval a byl i na našich zápasech.
Byl jsem s klubovým majitelem dohodnutý, že můžu dál trénovat s A týmem, dokud si nenajdu nějaký klub. Trénoval jsem tedy dál s mančaftem, stále jsem byl jedním z nich. Dál jsem byl v kabině a viděl tréninkový proces. Chodil jsem tedy i dál kluky podpořit i v zápasech.
Kam povedou další tvé kroky?
Právě to teď řeším. Jsme vystěhovaní, mám plné auto a jedeme domů na Slovensko za rodinou. Těším se na ně. Asi to vypadá na návrat domů na Slovensko.
Redakce
