Article image

Naslouchejte svému tělu, radí kouč Králíček

Ondřej Králíček je dalším z řady vyzpovídaných trenérů naší fotbalové akademie. Na starosti má mládežnické brankáře, spolu s tím je asistentem u kategorie U12. Dále se stará o webové stránky mládeže a k tomu všemu zvládá ještě i řadu svých aktivit.

Ondřeji, v Jablonecké akademii plníte kromě trenéra brankářů a asistenta v kategorii U12 i jiné role. Přibližte nám je, prosím.

Ano, je to tak. Současně se podílím na chodu webových stránek a sociálních sítí u mládežnických kategorií. Patří sem psaní článků, výsledkový servis nebo komunikace s ostatními trenéry, hráči a rodiči hráčů. Například vytvářím i tyto rozhovory s trenéry. K tomu dnešnímu mi připravil otázky týmový kolega.

Zpět k Vašim hlavním činnostem, tím zůstává příprava brankářů a asistent trenéra U12. Jak dlouho se těmto činnostem věnujete a jak vlastně brankářský trénink vypadá?

V roce 2015, kdy mě oslovil šéftrenér Jan Kozderka, jsem v akademii začal trénovat brankáře. Minulý rok jsem k tomu přidal roli asistenta trenéra v kategorii U12. Za tento krok jsem rád. Baví a naplňují mě obě trenérské pozice, i když je mezi nimi rozdíl.

Co se brankářů týče, tak mám na starost trénování kategorií U10, U11, U12, U13, U14, U15. Pro ty nejmenší je trénink zaměřen na techniku. Jde mi o správný postoj, pohyb, chytání, padání, vstávání, atd. Obtížné jsou činnosti jako správné načasování, vybíhání, cit pro hru, čtení hry, komunikace, organizace, rozehra a technika slabší nohy.

U starších ročníků se těmto činnostem taky věnujeme, ale už s větším důrazem na přesnost a zlepšujeme kondiční schopnosti.

U týmové kategorie U12 plním roli asistenta. Původně se mi do této role k týmu nechtělo, ale teď vím, že to byl správný krok. Práce s dětmi je v mnoha směrech obohacující! Jsem rád, že mohu předat něco ze svého umu mladší generaci. Naši hráči i v této době poctivě sami pracují, z toho mám obrovskou radost. A jako bonus k tomu mám dva výborné kolegy, Jana Maryšku a Alberta Kozáka. Společně s hráči tvoříme dobrý tým.

Přiblížil jste, že můžete porovnat chod mládeže v minulosti a teď. Jste schopen vidět nějaké rozdíly?

Ano, v Jablonci jsem jako brankář prošel všechny mládežnické kategorie až do juniorky. Nenáleží mi hodnotit kvalitu tréninků, nebo tréninkové změny v akademii.

Společně ale pracujeme na tom, abychom s ostatními trenéry tvořili dobrý kolektiv. Máme teambuildingové akce, scházíme se na pravidelné fotbálky, soutěžíme spolu v pohybových výzvách. Také zázemí pro hráče se neustále rozšiřuje a zkvalitňuje.

Víme od kolegů, že nejste zaměřen jen na fotbalové trávníky. Co krom sportu Vás ještě naplňuje a kterému sportu se věnujete nyní ve svém soukromém životě?

Obecně jsem sportu a pohybu dost propadl. Baví mě všestrannost, ta je například u nejmladších sportovců moc důležitá. Baví mě pohyb v přírodě, nejraději mám Vysoké Tatry.

Životem mě ale nejvíc provází fotbal a bojové sporty, nejprve karate, potom kickbox a box. V ringových disciplínách mám 5 zápasů. Ale i v tomto odvětví je mi lépe, když někoho trénuji. V současnosti tedy ještě plním roli trenéra v úspěšném Jabloneckém klubu Iron Fighters
a zhruba dalších 25 sportovců mě navštěvuje osobně kvůli kondičním tréninkům spojených s kickboxem – sebeobranou. Aby toho nebylo málo, tak ve svém rodném městě trénuji a hraju fotbal. Jedná se o tým z B třídy Spartak Rychnov.

Pokud je příznivá situace, tak za měsíc absolvuji až 80 tréninkových jednotek. Je to vysoké číslo, ale neustále mě to baví a naplňuje. Kromě sportu je s mou osobou určitě spojena záliba k jistým značkám automobilům.

K tomu všemu je jistě potřeba i potřebné vzdělání.

Minulý rok jsem úspěšně dokončil bakalářské studium na Technické univerzitě v Liberci. Nyní jsem na navazujícím studiu, obor TV-Ze. Současně pro TUL pracuji jako lektor v předmětu sebeobrana.

Jako trenér mám B licenci UEFA a trenéra 3. třídy kickboxu a MMA. Dále bych se chtěl vzdělat v oboru trenér brankářů.

Jak vnímáte období koronaviru ve fotbalové akademii?

Jak pro hráče, tak i pro trenéry je to nepříznivé období. Ale i v něm se může každý sám dost posunout. Já měl radost, když jsem mohl na sociální sítě sdílet, jak naši fotbalisté v této době sportují. Trenéři stále vymýšlí tréninky, výzvy, online derby, tréninková videa. Vše jsem sledoval a měl radost, že i takto lze s hráči komunikovat a pracovat. Když nám to situace nabídne (PES), tak trénujeme po 6, nebo alespoň po 2 hráčích! S trenérem Špirochem se nám podařilo zorganizovat pod hlavičkou OFS trénink pro mladé brankáře z kraje, kteří nemají možnost takového tréninku ve svých klubech.

A jaká bude vaše rada hráčům na závěr?

Má rada na konec bude lehce odlišná od ostatních trenérů. Se všemi jejich radami naprosto souhlasím. Rád bych ale touto cestou poradil všem sportovcům, aby se o své tělo i dobře starali. Aby se kvalitně stravovali a regenerovali. Zkrátka, aby uměli svému tělu naslouchat. A pokud ucítí nějaký pohybový problém, tak ať včas navštíví specialistu, lékaře, či fyzioterapeuta.


Author Jan Bendl
Sdílet článek