Suchan: Prohrané derby bolí, ale není čas se v tom pitvat

Honzo, jak bolí taková porážka v derby, když jste byli v podstatě ve všem lepší?

Bolí to moc. Všichni víme, jak je to pro město důležitý zápas, pro celý kraj, pro všechny lidi v týmu, v klubu a samozřejmě i pro nás. Takže bolí to hodně, ale za tři dny hrajeme znova, takže není nějak extra čas se v tom pitvat. Víme, že jsme ten zápas měli vyhrát. Když už to směřovalo aspoň k tomu bodu a ve finále jsme to mohli třeba i otočit na naši stranu, tak dostaneme gól. Je to hrozné.

V prvním poločase jsi měl dvě slušné šance. Nejprve hlavičku do břevna, potom ještě střelu z úhlu. Udělal bys v těch situacích něco jinak?

Samozřejmě jsem to ještě pořádně neviděl, ale z toho, jak jsem to vnímal na hřišti, tak asi ne. Dát tu hlavičku o pět centimetrů níž, tak je to gól. Takže asi tohle jediný. U té druhé šance jsem se snažil střílet po zemi mezi nohy z úhlu a bohužel jsem to trošku zvednul, takže ho to trefilo do prsou.

Těžký no. Hrozně se na ty góly nadřeme, to nás teď sráží. Samozřejmě to jde za námi, za ofenzivními hráči. Snažíme se na tom pracovat, ale prostě ty góly teď nedáváme a nás ofenzivní hráče to dost trápí.

Šlo nějak předejít rozhodujícímu gólu Kušeje?

Já už jsem to viděl jenom z lavičky, takže samozřejmě ten pohled z lavičky může být trošku zkreslenej. Pak už jsem jenom viděl ve finále tu střelu, která byla samozřejmě krásná. To viděli všichni, ale nedokážu to doteď takhle zhodnotit.

Jak se ti hraje s novým spoluhráčem Saidou Alioumem, který ve třetím zápase za Jablonec vstřelil premiérový gól?

Je to takovej ten typ nečeskýho hráče. Je šikovnej, umí jít jeden na jednoho, takže jsme se toho snažili využívat i směrem k těm záběhům za obránce. Jsem za něj rád, dal svůj první gól. Je tady chvilku. V naší kabině není nikdo, kdo by měl problém zapadnout. Jediný, na co si musí zvyknout, je, že prostě ta česká liga může být trošku jiná. Ale vypadá to, že se adaptoval docela rychle, takže snad to takhle půjde dál.

Ty ses do sestavy probojovával poměrně dlouho. Teď hraješ podle všeho nejvíc konzistentně od svého příchodu. Jaká vlastně byla cesta od začátku až do současnosti, kdy sis konečně řekl o místo v týmu?

Nebylo to jednoduchý. Samozřejmě jsem přišel sám se svými očekáváními, která se nenaplňovala. Po roce a půl jsem viděl, že ten tým funguje, že v podstatě já být trenér, tak do toho taky moc nešahám. Takže jsem se rozhodl udělat ten krok zpět trošku. Jít prostě z klubu, kterej hraje o poháry, do klubu, kterej hraje o záchranu. Na hostování ve Slovácku pod trenérem Skuhravým rád vzpomínám, byly to fajn tři měsíce. V létě jsem přišel do Jablonce trošku jinak nastavenej. Sedlo si to, užívám si to, že můžu hrát a jsem v rotaci hráčů.

Jak jinak nastavený?

Na Slovácku jsem byl sám a člověk pak dost přemýšlí. Furt jsem se v tom babral. Měl jsem v tomhle ohledu dlouhé konverzace s trenérem Skuhravým, že by bylo fajn tu hlavu vypnout. Nátlak na mě vytvářel přes moji přítelkyni. Nebylo to doma z tohohle pohledu někdy příjemné, ale očividně to pomohlo. Fotbal mám strašně rád, ale je to prostě jen fotbal, chleba levnější nebude. Nedělám si z toho tolik asi, jako bych si dělal předtím. Samozřejmě, že mě štve, že jsme dneska prohráli. Bude mě to štvát, ale není to tak, že bych kvůli tomu další dva dny nespal.

Jenže za poslední týden máme ze tří ligových zápasů jen jediný bod.

Samozřejmě že to je komplikace. Ale zápasy jdou rychle za sebou, nebudeme se v tom další dva dny pitvat, to bychom pak mohli zahodit všechno. Teď nás to štve, ale doufám, že se z toho všichni vyspíme, ukážeme si chyby z derby a ve středu to určitě napravíme.