Zkušený obránce Filip Novák začal letní přípravu s FK Jablonec od prvního dne a netají se tím, že si po těžkém období bez klubu váží každé minuty u týmu i na hřišti. Na italském herním soustředění mluvil v rozhovoru pro Sport.cz o návratu do českého fotbalu, ztracené Evropě i o tom, proč by mimo Jablonec už asi hrát nechtěl.
Filipe, po delší době jsi začal přípravu od samého začátku s týmem. Jaké to je?
Je fajn, že konečně odjedu celou přípravu s týmem. Přesně to mi vždy chybělo, když jsem někde začínal.
Víš, že ses narodil ve stejný den jako Paolo Maldini nebo tvůj kamarád Martin Pospíšil?
Vím to, je to sranda. Slavíme ve stejný den – já, Maldini a Martin. S Martinem jsme nejlepší kamarádi, takže to máme hezky propojený. Když se potkáme, tak to většinou slavíme společně.
Letos ti je 35. V běžném životě to není ještě žádný věk, ale ve fotbale už to začíná být bráno jako „důchod“. Jak se cítíš?
Teď už mi táhne na čtyřicet, to jsem ještě ve 34 nemohl říct (smích). Cítím se dobře. Samozřejmě tělo si už hlídám víc, regenerace je klíčová. Ale nemám žádné větší zdravotní problémy. Dřív jsem se smál starším spoluhráčům, a teď to vidím sám, jaké to je.
Někteří tvoji vrstevníci už kariéru ukončili. Tebe asi ještě podobné úvahy nenapadaly?
Je pravda, že někteří mladší kluci, se kterými jsem hrával, už třeba skončili, většinou kvůli zdraví. Na druhou stranu spousta jich stále pokračuje. Vážím si toho, že mě teď zdravotní problémy neomezují. Poslední rok v Sigmě mě limitovaly záněty v achilovkách, to bylo hodně blbé. Vlastně ani jeden den jsem si neuměl představit bez brufenu nebo aulinu, jak mě to bolelo. Až jsem se dostal do takové fáze, že jsem si musel dát pauzu. A nakonec to trvalo čtyři měsíce, než zánět odešel. Dokud bude zdravíčko držet, snad budu držet i já na hřišti. A až bude ten pravý čas, rozhodnu se skončit.
Dlouho jsi byl bez angažmá. Jak jsi to prožíval?
Byl jsem skoro půl roku bez klubu, což nebylo jednoduché. Narodila se mi dcera, takže jsem si to užil s rodinou, ale zároveň jsem cítil, že potřebuji něco dělat. Neumím jen sedět doma. Udržoval jsem se, trénoval individuálně. Ale fotbal a tréninky v týmu, to prostě nahradit stejně nejde.
Domluvil ses na příchodu do Jablonce rychle?
Vlastně jsem se už vrátil skoro z důchodu, když jsem byl půl roku doma. Než zánět odešel, všichni už samozřejmě ligu začali. Ani venku se mi nepodařilo najít angažmá, tak jsme si řekli, že se natrvalo vrátíme do Česka. A prvním klubem byl Jablonec. Zavolal jsem panu Peltovi a domluvili jsme se rychle. Na jaře jsem nehrál, takže začátky byly trochu těžší. Měl jsem i nějaká kila navíc, a než si tělo zase na dřinu a běhání zvyklo, tak to nějaký pátek trvalo. Zaplať pánbůh, ke konci jsem se do toho už dostal a snad to bude pokračovat dál.
Byla správná volba vrátit se pak do Jablonce?
Stoprocentně. Vrátila se mi chuť do fotbalu. A upřímně – kromě Jablonce bych asi už jinde hrát nechtěl. Možná kdyby se ozval ještě Zlín, ale jinak bych se s tím asi už rozloučil. Takže si šance v Jablonci vážím.
Jablonec má za sebou skvělou sezonu. Mrzí tě o to víc, že to na Evropu nakonec nestačilo?
No, tak to prostě v životě asi má být. Mohli jsme si to uhrát sami. Nejhorší je vždy spoléhat se na ostatní. Měli jsme sice skvělý konec, kdy jsme sedmkrát v řadě vyhráli, když už s námi nikdo nepočítal, a nakonec se Sparta bála až do konce o jeden bod, ale hraje se celou sezonu. A to je přesně ono. Určitě jsme ztratili body, kde jsme nemuseli, což nás stálo Evropu.
Sledoval jsi Jablonec i v době, kdy jsi byl bez angažmá?
Doma jsem koukal hlavně na Sigmu a Jablonec. A byl jsem přesvědčený, že bych do Jablonce zapadl. Líbí se mi styl a kombinační fotbal jakým hraje. To je přesně to, co mi sedí. Hraje i na tři stopery. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Jablonce chtěl.
V prvním kole půjdeme hned na Spartu, kterou znovu povede trenér Priske. Spolu se s dánským koučem znáte. Těšíš se to, až se na Střelnici potkáte při ligovém startu nové sezony?
Jo, známe se, dokonce jsme si v průběhu sezony občas i napsali. On je hrozně fajn. Teď jsme se viděli v Praze na fyzických testech, a to jsme vlastně ještě nevěděli, že budeme hrát proti sobě hned v prvním kole. Ale bavili jsme se, že se těšíme na náš vzájemný souboj, a o našich rodinách. Jsem na něho hrozně zvědavý, jestli Spartu zase vytáhne nahoru, protože minulou sezonu to moc dobré nebylo. Uvidíme, jak dopadne tentokrát.
Jan Bendl
